Guangzhou (po našem Kanton) je prý i na čínské poměry obrovské město. A skoro nikdo tam nemluví anglicky. Tím myslím, že plné metro evropsky oblečených Číňanů nám nebylo schopno odpovědět na otázku, kde najdeme nejbližší banku; měli jsme pouze hongkongské a americké dolary, které nám na moc věcí nebyly. Stejně nebyla žádná banka v neděli otevřená... Nakonec jsme se dostali na internet, stáhli si žádost pro taxikáře v čínštině a odjeli do hotelu, kde se nás ihned ujaly drobné čínské dívky, které nás obraly o batohy a odběhly s nimi do pokojů.
Z celkem asi 250 účastníků bylo devět Čechů (nebo Slováků působících v České republice) z Prahy, Českých Budějovic a Brna. Přesto, že jsme malá země a do Číny je to daleko, početnější než ta naše byly zřejmě pouze výpravy Číňanů, Japonců, Korejců (KLDR), Američanů, Íránců a Němců. Zastínili jsme takové země, jako je Spojené Království, Kanada, Austrálie, Francie apod. Člověk by si pomalu začal myslet, že jsme protozoologická velmoc. Je pravda, že na seznamu účastníků bylo pomálu zvučných jmen. Bylo to (prý) způsobeno zčásti ISEPem, který se letos konal v Austrálii, zčásti organizačními zmatky, které se ostatně nevyhnuly ani nám a téměř až do odletu jsme někteří nevěděli, zda jsme zaregistrováni a zda na nás organizátoři čekají s otevřenou náručí. Čekali.
Plenární přednášky byly kvalitní, i když zde byl patrný jistý nedostatek přednášejících (někteří prý odřekli). Přednáška o krystalické struktuře proteinů SARSu (R. Zihe) mě sice příliš neoslovila, ukázala však na všeobsažnost protozoologie. D. Lynn shrnul soudobý systém nálevníků, W. Foissner se zabýval kosmopolitností a endemismem volně žijících prvoků. Dvě podle mého soudu velmi kvalitní plenární přednášky J. Boothroyda pojednávaly o rhoptriích a o evoluci virulence u toxoplasmy. Další plenárka byla o vývoji vakcíny proti malárii (W. Pan). Zajímavá a (alespoň pro mne) neobvyklá byla přednáška K. Changa o výrobě leishmanií stižených porfyrií (když se na ně posvítí, zahynou). „Regulérní“ program kongresu byl rozdělen do pěti sekcí – obecná buněčná biologie (buněčný cyklus, buněčná struktura, pohyb a chování), ekologie, genetika a biochemie, systematika a evoluce, parazitická protozoa (epidemiologie, vztah parazit-hostitel, terapie, diagnostika). Protože většinou běžely najednou čtyři přednášky, mohl každý účastník shlédnout pouze malou část z více než 200 příspěvků. Navíc se jednotlivé sekce táhly celým programem, takže kdo se zajímal o jednu sekci, nemohl z principu sledovat jiné. To byl ostatně i můj případ. Já jsem v souladu se svými zájmy nejčastěji seděl na systematické sekci, i když jsem často přeběhl na ekologii nebo buněčnou biologii. Na parazitická protozoa jsem se však téměř nedostal. Tři sekce, totiž buněčnou biologii, ekologii a systematiku, suverénně ovládli nálevníci, kterým byla věnována většina příspěvků. Obzvláště Číňané a Rakušané nám ukazovali nové druhy nálevníků (až 21 v jedné přednášce, a to povídali o všech) a monografie o nálevnících.
Zde mě obzvláště zaujal rod Distomatophryia (nebo tak nějak) z cisteren bromeliovitých. Je to obří tetrahymenid, který si vytvořil druhý cytostom, do kterého chytá paramecia. Mnoho prostoru bylo věnováno i morfogenezi některých nálevníků. O ostatních prvočích skupinách nebylo na těchto sekcích téměř vidu ani slechu, naše přednášky o metamonádách, opalinách a gregarinách byly mezi výjimkami. Sekce genetika a biochemie již byla pestřejší a opravdu připomínala protozoologický, ne jenom ciliatologický kongres. Dověděli jsme se např. o pokrocích v sekvenaci makronukleárního genomu Tetrahymena thermophila a genomu Nosema bombycis, o možnosti existence nukleolu u giardie, o potenciálních proteinech mitosomu entamoeby nebo o editaci v trypanosomách. Sekci parazitická protozoa neznám ani z doslechu a ani abstrakty přednášek (zde dominovali Číňani a Íránci) mě příliš nezaujaly. Chápu, že to v očích parazitologů, kteří budou tento text číst, snižuje jeho užitečnost takřka na nulu. Pokud má někdo zájem, v Praze, Českých Budějovicích i Brně je k dispozici kniha abstraktů o více než 200 stranách.
Nutno říci, že mnoho přednášek bylo vysloveně podprůměrných a čínským přednášejícím často nebylo rozumět, což, bohužel, někdy zlikvidovalo i jinak velice zajímavé téma. Hrálo to na mě dojem, že čínská věda se dosud moc světu neotevřela a že Čína je dostatečně veliká na to, aby měla svůj vlastní vědecký svět. Uvidíme za pár let... Některé přednášky působily opravdu bizarním dojmem. Přednáška „TINY GIANTS OF THE GREAT SEAS Foraminifera, their scientific and aesthetic value“ byla ve skutečnosti reklama na prodej jakýchsi sošek dírkonošců v nadživotní velikosti. Přednášku „An overview of some important publications appeared in National Chinese journals in the last 20 years“ jistě není třeba komentovat.
Celá naše početná výprava se shodla (dohromady jsme určitě viděli většinu přednášek), že 12. Mezinárodní protozoologický kongres za mnoho nestál. Konferenční a ostatní poplatky však byly nízké a další pobyt v Číně jsme si všichni skvěle užili a budeme na celý dlouho vzpomínat. 13. mezinárodní protozoologický kongres bude v r. 2009 v Riu, další zajímavé destinaci. Nakonec ještě jednu zvláštní věc: na jmenovkách jsme byli barvami a tituly důsledně rozlišeni na Prof., Dr. a Mr.
Ivan Čepička
