Parazitologický ústav AV ČR v Českých Budějovicích byl hostitelem v pořadí již pátého, v zemích střední Evropy však prvního pracovního setkání odborníků zabývajících se studiem klasifikace a příbuzenských vztahů tasemnic (Cestoda). V týdnu od 18. do 22. července se v areálu biologických ústavů AV ČR a Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích setkalo 66 odborníků z 21 zemí všech kontinentů, aby zhodnotili pokrok dosažený ve studiu systematiky a fylogeneze tasemnic, ale především neformálně diskutovali o dalších perspektivách oboru i potřebách koordinovaného výzkumu dosud málo poznaných skupin těchto parazitických živočichů.
Před vlastní konferencí “Fifth International Workshop on Cestode Systematics and Phylogeny” se za účasti 20 odborníků z Evropy, Severní i Jižní Ameriky a Austrálie uskutečnilo dvoudenní pracovní setkání v rámci projektu prof. Janine N. Cairy z University of Connecticut ve Storrs, USA na vybudování světové internetové databáze originálních popisů všech druhů tasemnic. Zmíněný projekt je financován z prostředků americké National Science Foundation v rámci programu PEET (“Program of Enhanced Expertise in Taxonomy”) a je zaměřen kromě vybudování celosvětové databáze (Global Cestode Database – www.tapeworms.org) především na výchovu nové generace taxonomů jako nezbytného předpokladu dalšího rozvoje studia tasemnic i příbuzných skupin helmintů. Jednalo se o v pořadí již čtvrté pracovní setkání (databasing), na kterém, podobně jako dvakrát v Ženevě, participovali i pracovníci Parazitologického ústavu Roman Kuchta a Tomáš Scholz.
Vlastní jednání konference – workshopu – zahájil děkan Biologické fakulty JU v Českých Budějovicích prof. Libor Grubhoffer, který byl po dobu 8 let (1994-2002) také ředitelem Parazitologického ústavu AV ČR. Ve svém projevu zdůraznil význam vzájemně prospěšné spolupráce mezi ústavem a fakultou, neboť bez aktivní účasti studentů ve výzkumných týmech, včetně významné spolupráce při organizaci mezinárodních konferencí, by byla těžko možná existence řady ústavů AV ČR v Českých Budějovicích a jejich další rozvoj.
Po zahajovacím projevu a úvodním referátu ředitele hostitelského pracoviště T. Scholze následoval krátký historický přehled, ve kterém hlavní organizátoři předchozích čtyř konferencí stručně zhodnotili hlavní výsledky jednotlivých setkání. Následoval zoogeografický přehled, ve kterém byla představena hlavní světová centra zabývající se studiem taxonomie, systematiky, fylogeneze a ultrastruktury tasemnic, stejně jako nejvýznamnější muzea a helmintologické sbírky obsahující typový i srovnávací materiál tasemnic. Přehled ukázal velmi tristní situaci ve většině zemí všech kontinentů, neboť i v zemích s největší tradicí výzkumu jako např. v Německu nebo Francii dnes v podstatě neexistují žádné skupiny zahrnující specialisty zaměřené na studium problematiky některých skupin tasemnic. Výjimkou je pouze několik málo laboratoří – v podstatě jediná ve Spojených státech (University of Connecticut, Storrs – vedoucí Janine N. Caira) i na území bývalého Sovětského svazu (Novosibirsk – Vladimir Gulyaev) a v Evropě po jedné ve Velké Británii (The Natural History Museum – David Gibson a Tim Littlewood), Bulharsku (Central Laboratory of Ecology, Sofia – Boyko Georgiev), Slovensku (Parazitologický ústav SAV, Košice – Vladimíra Hanzelová) a České republice (Parazitologický ústav AV ČR, České Budějovice).
Největší světová parazitologická muzea jako např. Beltsville v USA (U.S. National Parasite Collection), Londýn ve Velké Británii (The Natural History Museum), Berlín v Německu (Museum für Naturkunde), Ženeva ve Švýcarsku (Muséum d’histoire naturelle) nebo Rio de Janeiro v Brazílii (Instituto Oswaldo Cruz) uchovávají rozsáhlé soubory parazitických helmintů včetně tasemnic a často mají on-line přístup do sbírkových katalogů. Naproti tomu situace s helmintologickými sbírkami v Latinské Americe, Asii a především východní Evropě a zemích bývalého Sovětského svazu je velmi neutěšená a materiály často nevyčíslitelné vědecké hodnoty jsou patrně odsouzeny k postupnému zániku. Příjemné je zjištění, že helmintologická sbírka Parazitologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích (kurátor František Moravec) je nejen jedna z největších v regionu (téměř 3 tisíce druhů helmintů), ale jediná má katalog přístupný na internetu (www.paru.cas.cz).
Odborné diskusní bloky, zahrnující úvodní přehledné referáty a zvané ústní příspěvky, doplněné krátkými specializovanými přednáškami, byly zahájeny problematikou hledání nových morfologických a ultrastrukturálních znaků jako nezbytného předpokladu dalšího pokroku v třídění tasemnic a posuzování jejich příbuzenských vztahů. Diskuse, moderována Janine Cairou a Brucem Connem z USA, zahrnovala otázky reprodukční a vývojové biologie a nových ultrastrukturálních znaků, především o průběhu tvorby spermií a jejich stavbě a procesu vitelogeneze, tj. formování tzv. žloutkových buněk podílejících se na formování vaječných obalů a výživě embrya. Diskutována byla také morfologie a fylogenetický význam mikrotrichů, tj. vlasovitých nebo trnovitých struktur přítomných výhradně na povrchu těla tasemnic a podílejících se na mnohonásobném zvětšení absorpčního povrchu i pevném přichycení ve střevě hostitele.
Náplní dalšího bloku zvaného “Molecules” (koordinátoři Jean Mariaux ze Švýcarska a Pete Olson z Velké Británie) bylo zhodnocení současného stavu molekulární fylogenetiky a využití informací získaných sekvenováním vybraných, především ribosomálních genů. Současné údaje naznačují, že pro posuzování příbuzenských vztahů na vyšší úrovni, tj. v rámci čeledí a řádů, mají kromě multigenové analýzy z jednotlivých genů největší vypovídací hodnotu údaje založené na částečných sekvencích (oblasti D1-D3) velké podjednotky ribozomálního genu (28S rRNA). Vzájemné postavení řady vyšších taxonů, včetně všech bazálních, tedy primitivních řádů tasemnic, však není dosud uspokojivě vyřešeno a výzvou pro další výzkum je nalezení genů vhodných pro vyřešení otázky evoluce tasemnic i vzniku jejich unikátního těla – strobily – složeného z opakujících se pohlavních komplexů v jednotlivých článcích (proglotidách). Pro studium na nižší taxonomické úrovni (mezirodové i mezidruhové, ale také pro posouzení vnitrodruhové variability) se ukazují vhodnými sekvence ITS (internal transcribed spacers). Dosud málo jsou pro potřeby systematiky a fylogenetiky využívány cytogenetické údaje, především však proto, že literární data většinou neobsahují více informací než počet, tvar a relativní délku chromozómů.
Jedním z pilířů současné klasifikace helmintů jsou údaje o jejich často podivuhodně složitých vývojových cyklech. Nejinak je tomu u tasemnic, nicméně referáty přednesené v rámci bloku “Life cycles” (Ian Beveridge z Austrálie a Tim Littlewood z Velké Británie) ukázaly nedostatečný stupeň znalostí ontogenetického vývoje u zástupců velké řady tasemnic. Existující údaje jsou útržkovité a jen u některých lékařsky nebo veterinárně nejvýznamnějších zástupců známe poměrně dobře způsob jejich vývoje i přenosu larválních stádií mezi jednotlivými hostiteli včetně člověka. Avšak i zde je použitelnost publikovaných informací z hlediska posouzení evoluce vývojových cyklů tasemnic a jejich příbuzenských vztahů značně omezená. Zcela nedostatečné jsou pak údaje o téměř všech zástupcích cizopasících v parybách a mořských rybách, ptácích a savcích.
Důležitým aspektem výměny vědeckých informací je používání jednotné terminologie, což umožňuje použití publikovaných dat při jejich následné analýze. Podobně jako v jiných biologických oborech, ani helmintologie není ušetřena zmatků vzniklých používáním různých názvů pro podobné struktury nebo vývojová stádia a naopak stejných termínů pro struktury a stádia nepochybně nepříbuzné (nehomologické). Důležitou součástí všech předchozích workshopů i tohoto v Českých Budějovicích tedy byly diskuse o sjednocení používaných termínů, které byly často dlouhé, někdy i bouřlivé, vždy však velmi podnětné a inspirující. Na současné konferenci bylo středem zájmu diskutujících především jednotné názvosloví již výše zmíněných mikrotrichů, tj. povrchových struktur, které mají nepochybně význam jak pro klasifikaci jednotlivých druhů tasemnic, tak pro posuzování fylogenetických vztahů větších skupin, včetně předpokládaných směrů evoluce všech helmintů, kteří nemají střevo (Gyrocotylidea cizopasící u chimér, Amphilinidea z chrupavčitých ryb a „vlastní“ tasemnice, tj. Eucestoda). Významným krokem ke sjednocení dosud velmi nepřehledné terminologie byla také neformální diskuse o embryonálních obalech v rámci oddělené pracovní skupiny odborníků zabývajících se studiem ultrastruktury tasemnic (moderátor Bruce Conn z USA).
Jednání celého předposledního dne konference bylo věnováno „inventuře“ současného stavu znalostí klasifikace a vzájemných vztahů hlavních skupin, tedy řádů, případně čeledí u zdaleka druhově nejpočetnějšího řádu Cyclophyllidea, česky nazývaného téměř poeticky „kruhovky“. Jednotlivé bloky byly zaměřeny na tři hlavní skupiny: 1) bazální, tj. evolučně patrně nejstarší řády zvané “bifossate groups” kvůli přítomnosti jediného páru přichycovacích orgánů (moderátoři Pete Olson a Rod Bray z Velké Británie), 2) tzv. nižší “tetrafossate groups” ze žraloků, rejnoků, ale také sladkovodních ryb a plazů (koordinátoři Janine Caira ze Spojených států a Alain de Chambrier ze Švýcarska), a 3) vývojově nejodvozenější a nejpočetnější “higher tetrafossates”, především již uvedené „kruhovky“ (Cyclophyllidea) ze savců včetně člověka a ptáků (koordinátoři Boyko Georgiev z Bulharska, Arlene Jones z Velké Británie, Jean Mariaux ze Švýcarska a Vasyl Tkach z Ukrajiny a v současné době v USA).
Referáty jednoznačně ukázaly tragickou situaci z hlediska počtu specialistů – systematiků a fylogenetiků, kteří by byli schopni pokrýt spektrum alespoň nejvýznamnějších skupin v rámci třídy Cestoda (doposud bylo popsáno přes 8 tisíc druhů tasemnic). Limitujícím je kromě velmi nízkého počtu odborníků i vysoký věk většiny z nich. Zásadním problémem současné systematiky jsou nepochybně také velké obtíže při získávání finanční podpory na tento typ výzkumu plynoucí z obecně vžitého názoru, že taxonomie a systematika již nemají na počátku 21. století co dělat mezi moderními biologickými obory!
Výrazným rysem celého jednání byl fakt, že zdaleka největší pokrok při studiu je dosahován všude tam, kde je používán multidisciplinární přístup při řešení systematických a fylogenetických otázek, tedy propojení klasických, standardních postupů založených na morfologii včetně ultrastruktury a údajích o vývojových cyklech, s výsledky molekulárních studií a fylogenetických analýz. Zásadní je rovněž mezinárodní spolupráce jednak při získávání a výměně materiálu pro následná studia, jednak při vlastním vyhodnocování získaných údajů. Prioritou pro další rozvoj moderní systematiky, molekulární taxonomie a fylogenetiky tasemnic získání představitelů nové generace. Může nás proto těšit, že českobudějovická skupina složená z velké části z doktorandů a studentů Biologické fakulty JU představuje jeden z mála v současné době existujících ostrůvků systematického a fylogenetického výzkumu nejen v Evropě, ale také ve světě. Ostatně tři ze studentů, Roman Kuchta, Jan Brabec a Jan Štefka, měli možnost prezentovat své výsledky studia fylogeneze a genetické variability tasemnic řádu Pseudophyllidea („štěrbinovky“), kam se řadí i největší lidská tasemnice škulovec široký (Diphyllobothrium latum).
Z reakcí účastníků během workshopu i po jejich návratu domů lze neskromně usuzovat, že konference poskytla dostatečný prostor pro neformální výměnu názorů a zkušeností i společné plánování dalšího výzkumu, a to jak při oficiálním odborném programu, tak během řady společenských akcí. Velký ohlas mělo mimo jiné i to, že během večerních akcí navozovaly příjemnou atmosféru tři hudební skupiny, ve kterých hrají prim právě parazitologové a fylogenetici (M. Oborník, D. Sojka a A. Horák), z nichž jeden byl v loňském roce členem početného autorského kolektivu, který zveřejnil své objevy v časopise Science.
Ač místo další konference v roce 2008 ještě nebylo vybráno (návrhy některých zahraničních účastníků o opětovném konání na jihu Čech lze brát spíše s humorem jako odraz euforie při povedených společenských akcích), můžeme s jistou dávkou mírného optimismu doufat, že i v budoucnu budeme schopni určovat a třídit tak podivuhodné organismy, jakými bezstřevé, ale k parazitismu skvěle přizpůsobené tasemnice a tasemničky nepochybně jsou.
Tomáš Scholz
